Živote, o to tě jen prosím, žádám:
dopřej mi síly, odvahy vždy dost,
vzepřít se falším, podlostem a zradám,
když vůli chce mi spoutat lhostejnost.
Na tepnu vlož mi svého hněvu hranu
a bodej do ní jako ostruhou,
ať z bláta, z kaluže zas vstanu
a zažhnu čirou duhu za duhou.
Neslev mi v boji ani jednu chvíli,
nešetři nikdy mou krev ani pot:
jen ztrátou k zlobě, falši odpor sílí,
jen tím se ostří do vítězství hrot.
Když šrámy popíši v tvé knize listy,
k nimž nové rány se vždy přidruží,
ať je můj štít, byť zděravělý, čistý
jak slunce potopené v kaluži.



nááádhernýý