V zašedlém stínu nočních cest,
Když hvězdy svítí mi nad hlavou
Bloudím ztracená jak toulavý pes
S duší děravou
Příliš hlasitá je má tichá samota,
Příliš tichý je okolní les
A z měsíce zeje němá prázdnota
Jak by už nikdy neměl vzkvést
Z prastarých obrazů milenci vyvstali
Kráčejí po stezkách věčného TEĎ
A pod nebem střeženém plachými anděly
Šeptají do ucha "k lásce své leť!"
Jak stíny kráčejí blažení milenci
Cestou mou ponurou v závoji bledém
A nikdo se nikdy o mě víc nedoví
Neb samotou trávím se jak prudkým jedem
Když hvězdy svítí mi nad hlavou
Bloudím ztracená jak toulavý pes
S duší děravou
Příliš hlasitá je má tichá samota,
Příliš tichý je okolní les
A z měsíce zeje němá prázdnota
Jak by už nikdy neměl vzkvést
Z prastarých obrazů milenci vyvstali
Kráčejí po stezkách věčného TEĎ
A pod nebem střeženém plachými anděly
Šeptají do ucha "k lásce své leť!"
Jak stíny kráčejí blažení milenci
Cestou mou ponurou v závoji bledém
A nikdo se nikdy o mě víc nedoví
Neb samotou trávím se jak prudkým jedem