Slza jako drahokam po tváři mi stéká,
pláču, ani nevím proč, snad pro bolest světa...
Je horká a slaná, snad ze srdce vyrvaná.
Prožívám to zas a znova,
nemám pro to správná slova.
Nic už prý mě nevyléčí...
Proč mě stále plakat nutíš,
slitovat se se mnou musíš!!
Odešel jsi a na slzy nedal...,
stát na půli cesty si mě nechal...
Jako autora uvádím Leanis, protože je to její básnička a taky dávám odkaz na její stránky: www.blog.lide.cz/Leanis