Černé mraky oblohou kráčí,
nebe se asi chystá k pláči.
A v mojí hlavě oblaků je moře,
jsou plné žalu, bolesti a hoře.
Proč štěstí vzdálené zdá se?
Slza kane po mé řase.
Proč cíl se k startu zase stáčí,
ach, nebe, chystej se zas k pláči.
Kapky dešťové líbají parapet,
proč nikdo nelíbá MŮJ ret???
A svět se na mě stále mračí...
jen nebe vzlykej je čas k pláči.
A kapka za kapkou po skle stéká,
pod oknem roste smutná řeka.
Já sním pořád zbytečně a klamě...
a nebe? Pořád pláče za mě.